Agapornis fischerův (agapornis fischeri) je jeden z nejvíce přátelských druhů z rodu agapornisů. Nejde o příliš známý druh, jako jsou ostatní druhy z tohoto rodu. Agapornis fischerův je jeden z papoušků, který se může pyšnit pestrým a barevným peřím. Často u něj dominují pastelově teplé barvy. Má oddanou povahu a spoustu chovatelů jej vyhledává pro jeho vřelou povahu.
Agapornis je společensky založený papoušek, který vyhledává společnost a často je skotačivým a švitořivým společníkem. Jde o aktivní a inteligentní druh, který se hodí i jako mazlíček. Jde o odolného a nenáročného papouška. Hodí se i pro začínající chovatele.
Nejlépe je vhodné, aby papoušek měl stálou společnost někoho dalšího. Ve volné přírodě žijí agapornisové v hejnech, a proto je možné jej chovat například v páru. Takto jej nejvíce chovají chovatelé, ale je možné mít doma pouze jednoho agapornise. Je však potřeba počítat s tím, že papouškovi je nutné se věnovat každý den nejlépe několik hodin, jinak papoušek strádá. Pokud tedy není takový čas na věnování se papouškovi, je lepší pořídit mu společníka.
Agapornis nepatří mezi velké papoušky, ale držet ho v malé kleci také není příhodné. Je dobré pořídit mu prostornou a vhodnou klec, která mu bude vyhovovat.

Zbarvení a velikost

Agapornis fischerův patří k menším druhům papoušků. Dosahuje celkové délky až 15 cm. Často mívá zelené peří, které ve spodní části přechází ve žluté odstíny. Líce, čelo a hrdlo mívá agapornis oranžovo-červené, hlava bývá olivově zelená. Krk a také část hrudi bývá zbarvený do zlatavé barvy. Ocasní pera tvoří žlutá a černá pírka, ale z větší části pírka světle modrá. Tento druh agapornisů mívá tmavě hnědé oči, které jsou obklopené bílým neopeřeným prstencem. Nohy agapornise jsou šedé a zobák červený.
Mláďata mívají na hlavě matnější barvu a zobák zbarvený do černa. Agapornis fischeri má dnes nesčetně mnoho podob a barevných mutací. Existují například světle modrá, žlutá, hráškově zelená, lutino, skořicová a albino mutace.
Rozdíl ve zbarvení mezi pohlavím není zřetelný.

Život ve volné přírodě

Tento druh agapornisů je ve volné přírodě rozšířený zejména ve východní Africe a to na severu Tanzánie a na jihu a jihovýchodě Viktoriina jezera. Divocí agapornisové vyhledávají křoviny a koruny stromů, které jsou obklopené travnatými plochami. Seskupují se zejména do menších skupin. Pokud však zrovna dozrávají semena, seskupují se i do větších hejn. Ve volné přírodě se živí hlavně semeny a zemědělskými plodinami jako je proso nebo kukuřice. V zajetí se však krmí širším výběrem různých krmných směsí. Agapornisové přijímají také zeleninu, ovoce a granule pro ptáky.

Odchov v zajetí

Odchov agapornise fischeri není tak náročný, a proto se tento druh hodí i pro chovatele začátečníky. Agapornisové fischeri jsou schopni zahnízdit jako samostatný pár, ale také ve větších skupinách. V přírodě si vyhledávají k hnízdění dutiny stromů, také škvíry v lidských staveních, nebo přebírají opuštěné úkryty od ještěrek. V odchovech v zajetí postačí hnízdící budka, důležité je však dodat jim dostatečné množství vrbových větviček, oloupanou kůru nebo jiný podobný materiál, ze kterého si agapornisové staví hnízdo.
Po páření snáší samička snůšku o 4-6 vajíčkách. Na těch sedí samička zhruba 23 dnů. Mláďata poprvé vylétají z budky po pěti až šesti týdnech života. I poté jsou však stále závislá na svých rodičích. Po jejich osamostatnění je vhodné mláďata přestěhovat do jiné klece či voliéry.
Mezi chovateli je tento druh agapornise nejen oblíbený, ale také rozšířený. Dá se snadno sehnat u chovatelů, ale také ve zverimexech.

Chov

Agapornis fischeri se dá chovat v prostorných voliérách, které jsou zhotoveny z pevného materiálu. Agapornis má totiž velmi silný zobák. Agapornisové jsou velmi aktivní, je proto dobré vybavit voliéru různými šplhadly, hračkami a větvičkami. V zimě je však důležité si dávat pozor na velké mrazy, je proto vhodné jim poskytnou na zimu úkryt. Také je dobré je zimovat doma, nebo ve speciálních ptačích místnostech, kde je pokojová teplota. Agapornisové se rádi koupou, a proto by jim mělo být umožněno mít přístup k vodě po celý rok.